Luc Mbah a Moute a Joel Embiid, kdysi Ruben Boumtje-Boumtje. Seznam kamerunských basketbalistů v NBA není dlouhý, podobně jako ten český. Největší hvězdou je bezesporu Embiid, jenž letos Philadelphii dotáhl do druhého kola play-off. Paradoxně ovšem není tím, kdo může pětadvacetimilionovou africkou republiku na basketbalové mapě proslavit nejvíc. Mnohem blíže má ke sportovní nesmrtelnosti ještě nedávno neznámý Pascal Siakam.

Pětadvacetiletý atlet s Raptors dokráčel do prvního finále v klubové historii a v něm se v pátek po vítězství 118:109 ujal vedení 1:0. Sám předvedl výkon, na jaký se nezapomíná: favorizované Warriors popravil životními 32 body (17/14 z pole!), k nimž přidal i osm doskoků, pět asistencí a dva bloky. Jedna z hostujících opor, Draymond Green, nešetřila chválou: „Před tímhle klukem prostě musíte smeknout. Stává se z něj Pan hráč.“

#WeTheNorth the man I needed to see #Siakam pic.twitter.com/SLnsJBoYjL

— Aakl D∆vid 🏀 (@AkolDavid) 31. května 2019

Co na to Siakam? Velkohubé řeči od něj nečekejte. Spicy P, jak se mu přezdívá, na ně není. „Na hřišti dělám jen to, co mi dovolí obrana. Spíše musím poděkovat našim fanouškům, podobnou energii jsem v hledišti nikdy neviděl. Doufám, že můj příběh inspiruje i další africké děti a basketbal na našem kontinentu půjde stále nahoru.“

Vytáhlý fotbalista z Doualy

Ví, o čem mluví. Nechybělo mnoho a příznivci Toronta by se dnes upínali úplně k někomu jinému. Pascalův sen odmalička ležel spíše na fotbalovém pažitu, konkrétně na hřištích v Douale, kde vyrůstal. Jako mnoho dalších chlapců v jeho věku vzhlížel k Barceloně či později Interu Milán, kde hrával jeho vzor Samuel Eto'o, mimochodem trojnásobný vítěz Ligy mistrů. Vyučování v katolické škole, hned poté batoh do kouta a šup na trávu – tak Siakam trávil volný čas až do jedenácti let.

Bratr Christian, rovněž basketbalista, jenž si zahrál i v NCAA, později vzpomínal: „Pascal žil fotbalem, ale na začátku puberty se vytáhl. Najednou byl větší než já i další bráchové a lidi si toho všimli. I rodiče si mysleli, že by se mohl dát na basket. Říkal jsem jim: zbláznili jste se? On chce střílet góly!“

Klíčové bylo léto 2011. Fotbalové soustředění začínalo až v srpnu, a tak se pohybově nadaný Siakam z dlouhé chvíle zapsal na kemp kamerunské modly Luca Mbaha a Mouteho, v té době hráče Milwaukee Bucks. Byť pro něj měla odchodem z haly "kariéra na kurtu" skončit, skautům se zalíbil.

O rok později od nich dokonce obdržel pozvánku na prestižní kemp "Basketbal bez hranic" v Jižní Africe. Ovšem pozor: Pascala příležitost nijak zvlášť nenadchla. „Dokonce jsem byl přesvědčený, že odmítnu, nebralo mě to,“ prozradil.

Nakonec se do Kapského města vypravil. Rozhodlo, že v něm už delší dobu bydlela jeho sestra. „Poletím zadarmo a konečně ji zase uvidím. Jestli vše, co pro to musím udělat, je absolvovat pár tréninků basketu, jdu do toho,“ řekl si. Sbalil si věci, vyrazil na letiště a zamířil za dobrodružstvím.

Sen zemřelého otce

Těžko zapomenutelným se stal hned během prvního dne. Nikoli však basketbalovými schopnostmi – konkurence byla obrovská. Když Siakam vstoupil do budovy, uviděl nadšený dav hráčů, který se tlačil okolo dvou vytáhlých chlapíků. „Kdo to je?“ prohodil k mladíkovi vedle. „Kámo, děláš si srandu? To jsou přece Serge Ibaka a Luol Deng,“ dostalo se mu odpovědi. Pascalova následná odpověď jej odzbrojila: „Kdo? V životě jsem o nich neslyšel.“

Nejen úsměvná historka nicméně přes dva metry vysokému Kamerunci otevřela oči. Basketbal byl cestou do světa. Zkraťme jeho životopis: Siakam neměl o hře nejmenší páru, a tak nezaujal proměněnými trojkami nebo driblinkem. S oběma (i dalšími) atributy zuby nehty bojoval, trenéři ho však ocenili pro jeho neuvěřitelnou atletičnost a neutuchající energii. Přesně tyto vlastnosti mu nakonec vynesly místo na prestižní univerzitě v Novém Mexiku.


Nemyslete si, že tohle byl mládežnický happyend. První sezonu talentované křídlo vůbec nenastoupilo. Bojovalo s absencí jakékoli basketbalové průpravy, posměchem a pohrdáním spoluhráčů a především se zdravotními problémy. Prorazilo až v ročníku následujícím. Navzdory smutné zprávě: těsně před úvodním duelem Siakamovi zemřel otec.

„Nejprve jsem chtěl odjet domů, ale pak jsem se zamyslel a raději začal makat na tom, abych se do NBA opravdu dostal a splnil tátovi sen. Šlo o dárek, který jsem mu nemohl dát za života, a tak jsem mu jej chtěl alespoň poslat do nebe,“ podotkl později.

Tvrdá práce přinesla ovoce. Siakam se stal v ostře sledované soutěži WAC nováčkem roku, o rok později získal s průměry 20,2 bodu a 11,6 doskoku ocenění pro hráče sezony. Slušný skok, že? Když navíc vezmeme v úvahu, že stejnou soškou se kdysi pyšnili třeba Danny Ainge, Andre Miller, Keith Van Horn nebo Nick Fazekas, bylo zřejmé, že vysněná NBA na sebe nenechá dlouho čekat.

Hvězda finále? Neblázněte

Shodou okolností Siakama od kempu v Jižní Africe sledoval i Masai Ujiri, současný prezident basketbalových operací Raptors. V Kapském městě ho dokonce viděl osobně. „Jeho výkon mi utkvěl v paměti,“ potvrdil, že kluk "samá ruka, samá noha" předvedl neobvyklé představení, byť mezi úplnou elitu nepatřil. Nebylo proto divu, že Toronto později Siakama přizvalo, aby se ukázal naplno.

Mladá hvězda samozřejmě před draftem absolvovala hned několik kempů, ne jen ten v Kanadě. A předvedla se slušně. Jak už to však v NBA bývá, jisté neměla nic. „Možná si tě vybereme kolem dvacátého místa, možná ne. Nebo až ve druhém kole. Uvidíme. Mimochodem, co bys řekl tomu jít na rok do Evropy a otrkat se?“ překvapili Raptors. Natěšeného mladíka bodl osten zklamání: těsně před branami ligy chtěl slyšet něco jiného.

Nakonec si Raptors Siakama na 27. pozici skutečně vybrali. „Byl jsem hrozně nervózní, ale když komisionář Adam Silver na pódiu oznámil, že jdu do Toronta, všechno ze mě spadlo. Přece jen se mi kemp povedl tak, jak jsem si přál. Spolu s bráchy jsme křičeli a plakali, bylo nám jasné, že jsme to dokázali. Jediné, co mi chybělo, bylo blahopřání od otce,“ vyprávěl později novopečený Raptor.

V NBA v úvodních dvou letech nezklamal, ale ani neoslnil. Zásadní průlom se mu podařil až letos. V základní části průměrně zaznamenával 16,9 bodu, 6,9 doskoku a odehrál téměř 32 minut, v play-off jeho čísla ještě stoupla. „Doufám, že se táta dívá dolů a je na mě hrdý. Jeho sen se splnil. Každý den přemýšlím o tom, co by mi teď asi řekl,“ zamyslel se Siakam po vítězném utkání s Golden State.

#Siakam making history. That is how to do it son. #WeTheNorth pic.twitter.com/tFQToCt0h3

— GΛЯΛПG MΛKΣЯ (@GarangMaker23) 31. května 2019

Těžko říct, ale pravděpodobně by jeho slova nebyla odlišná od těch, která použil trenér Raptors Nick Nurse: „Býval jen klukem, který sršel energií, pak se z něj stal kluk, který konečně něco uměl. Teď je z něj konzistentní hráč, který navíc neustále roste. Střílí, běhá, brání, doskakuje... Je fantastický.“

Dřina ze Siakama udělala nejen jednoho z klíčových hráčů Raptors, ale rovněž i hlavního kandidáta na letošní ocenění pro basketbalistu s největším zlepšením oproti minulé sezoně. Po prvním klání je rovněž otevřená otázka nejužitečnějšího hráče finálové série... „O ničem takovém jsem nikdy nepřemýšlel. Nebylo to pro mě dosažitelné. Kdyby mi tohle někdo řekl před šesti lety, tutově bych si o něm myslel, že je blázen,“ usmál se.

Stále je ovšem na místě opatrnost. Toronto má před sebou ještě tři další kroky, přičemž Warriors nejsou z protivníků, které by jediná porážka položila. Koneckonců usilují o třetí titul v řadě.

Přesto: proč by to nemohlo vyjít? Podívejte se ještě jednou na Pascala Siakama. Sám už jednou dokázal, že nic není nemožné.